Bratři medvědů
Byly jarní prázdniny a Pepa s Pavlem byli na chatě u strejdy Jakuba- myslivce, bydlícího u přírodní rezervace Medvědí důl. Pepa a Pavel jeli jako vždy ke strejdovi do medvědího dolu. Neměli to k němu daleko. Najednou Pavel řekl: „Hele, Pepo, nejedeme nějak dlouho?“ „Ne, vidíš, támhle je odbočka k liščímu jezeru“ odvětil Pavel. Sotva tam dojeli, zjistili, že jezero není Liščí, ale Vlčí, a že chalupa patří někomu jinému. „Asi botanici“. Ale na straně domku nebyly síťky na motýly, ale pušky a dalekohledy. Ve vodě si všimli sítí a v lese pastí na ptáčky a medvědy. Byl to tábor lovců. Než se vzpamatovali, přišli lovci. Naneštěstí si přímo na cestě rozdělali oheň. „Sakra, odřízli nám cestu“ zašeptal Pepa, ale Pavel dostal nápad. „Vezmi ten kámen, a hoď ho do síťky na ptáčky.“ Když to Pepa udělal, zbystřili pytláci a šli se podívat, co to bylo. Pepa s Pavlem neváhali, vzali kola a uháněli pryč. Když vyjeli na silnici, ještě se ujistili, že je pytláci nevidí, a ujížděli k Liščímu jezeru. Když dorazili k chalupě, začali shánět strýčka Jakuba. Po chvíli řekl Pavel: „Pepo, nikdo tu není a je zamčeno.“ „To je divné, ale neboj. Mám klíče“ odvětil Pepa. Když vešli, našli na stole vzkaz: „Šel jsem nakrmit medvědy, jídlo je ve spíži. Vrátím se večer, strejda Jakub“ „Ach jo, budeme muset počkat do rána“ povzdechl si Pavel. Začalo se stmívat a i Pepa usoudil, že po tmě by nebylo moudré někam chodit. „Brácha, nepůjdeme už spát? Je deset hodin.“ Ptá se Pavel. Oba kluci usoudili, že čekat na strýčka by mohlo trvat dlouho, a uchýlili se ke spánku.
Když se probudili, utíkali ven, protože věděli, že probouzení přírody by strýček nezameškal. Strejda Jakub seděl pod smrkem a pozoroval švitořící ptáčky, poskakující veverky, divoká prasata rýpající se vesele v hlíně a na skále probouzejícího se medvěda. „Ahoj kluci. To je krása, co?“ usmál se strýček. „To jo, ale jestli něco neuděláme, brzy tu nezůstane ani vrabec.“ řekl Pepa. „Proč?“ tázavě se na něj podíval strýc. „Protože u Vlčího jezera jsou pytláci.“ Doplnil brášku Pavel. „Jak to víte?“ „Včera jsme nechtěně odbočili brzo a odhalili jsme je.“ „Potom to prozkoumáme u jezírka, ale teď se musíme přesvědčit, že jsou zvířata, a hlavně medvědi, v pořádku.“ Řekl po chvíli Jakub.
Když dorazili k dolu, chystali se nasadit čelovky, aby viděli. Náhle uslyšeli ze křoví medvědí řev. „Co to bylo?!?“ vykřikl Pavel. „Toho medvěda někdo nebo něco zranilo.“ Řekl tiše strýček. „Jakej medvěd?“ zděsil se Pavel. „Asi ten, co jsme ho viděli. Ale budeme to muset zkontrolovat, že?“ odpověděl Pepa a otočil se na strýčka. „Ano, přesně tak. Jdeme.“ Zavelel Jakub a vkročil do křoví. „Odsud ho lovci táhli“. V tom Pavel vykřikl: „Pojďte sem! Tady je použitá uspávací šipka!“ „Naštěstí ho jen uspali a chtějí ho prodat do ZOO.“ Usoudil strejda. „Tomu zabráníme!“ řekl odhodlaně Pepa. Když se přiblížili k Vlčímu jezeru, uviděli, že medvěd je v kleci, připojené k otevřenému autu, a všichni pytláci jsou v chatě a dohadují se o podílech. „Pavle, ty jsi nejmenší, dojdi se podívat, jestli jsou v tom autě klíčky.“ Jen co se Pavel vrátil a řekl, že tam jsou, všichni tři vyrazili k autu. Jen, co usedli, nastartoval Jakub motor, a než stačili vyběhnout pytláci před chatu, Pepa, Pavel i strejda Jakub byli i s medvědem ti tam. Jen, co dorazili na chatu, medvěda pustili do ohrady a dali mu nažrat. Poté řekl Jakub: „Kluci, jděte si hrát na louku“. Za hodinu přijela dvě známá auta, ale kluci si ne a ne vzpomenout, kde je viděli. Došlo jim to až po tom, co vystoupili řidiči- myslivci Eman a Ondra, strýčkovi známí. Všichni vzali pušky a na nějakou dobu odešli. Kluci čekali, co se bude dít. Za hodinu mohli vidět zatčené pytláky.
Když se kluci druhý den probudili, viděli venku malá, krásná medvíďata, válející se v čerstvě napadaném sněhu.
A tak dopadla krásná příhoda Pepy a Pavla.
Marťánek