Zpráva veverkům - jak bylo?
Sešli sme se v dobré náladě na nádraží a cesta do Mělníku nám rychle utekla. Potom sme šli do pěšky do Velkého Broku. Ve Velkém Borku sme se ubytovali a přespali do rána. Ráno po snídani Tomek vysvětlil pravidla a losovali sme si území. V Mělníku sme měli jen dvě hodiny na vytvoření otázek pro další oddíly a potom začala hra. Hra byla Rychlá, Nelítostná, Dechberoucí ale taky klidná a pomalá. Hra skončila v 19:45, za velké tmy. Někdo se schovával v davu, někdo se převléknul, jiný zas prokličkoval před dlouhými pařáty obránců. Každý si přišel na své, a Dakoti na již zmíněnou "Větev" na kterou se každý rok zapisuje vítěz hry Vyzvědačů. Odcházeli sme bez podpisu na "Větvi", ale s dobrým pocitem a poučením ze svých chyb pro příští rok, kdy se snad této hry zúčastníme znovu, a tentokrát zapíšeme jméno našeho oddílu do síně slávy, na "Větev". =)
Marek
Bylo za veverky posláno Tomkovi Hurtů z Dakotů
Když jsme na poslední oddílové schůzce hleděli k obzoru, i ten nejmladší veverků věděl, že nastává čas, kdy je třeba prokázat čirost přátelství a nezkalenost dobrých myslí a srdcí. Signální kouř lemující vršky kopců Českého středohoří mluvil svým rozdýmaným rukopisem jasně – Dakoti potřebují pomoc, již jen poslední plamínky jejich naděje podpalují mokré signální listí! Je třeba jednat! Všechny naše plány šly rázem stranou - spacáky byly baleny, karimatky rolovány a mnohými domácnostmi zněl opakovaný práskot uzlovaček ženoucí pomalejší maminky k plotnám, aby ani zásobování nezdrželo naši tolik důležitou záchrannou akci! A tak jsme dorazili včas. Hrdinně jsme nastoupili po bok našich zkroušených rudých bratří na pláních mělnických a neúnavným pohybem ve stínu kamenných tee-pee historického centra jsme bránili jejich čest. Vyzvědači – nelítostný boj v uličkách a zkouška obratnosti a vytrvalosti každého nočního bojovníka. Bylo to těžké, mnohdy téměř smrtelně dechberoucí… Ale po mnohých hodinách také konečně nadešla chvíle pravdy. Slzy dojetí kanuly na naše veverkovská bedra, když bizoní kůže, týpkové tyče a propocené skalpy přešťastných indiánů létaly radostně do vzduchu. Dakoti zvítězili! Skromně jsme klonili hlavy spolu s ostatními spolubojovníky z jiných oddílů, kteří spolu námi jistili druhou stranu vítězného spektra, když vděčné oči náčelníka děkovaly každému z nás… Mlčky hluboce oceňoval ono tak časté předstírané vyčerpání či údajný naprostý nedostatek taktiky… Jejich čest byla zachráněna a on věděl, že pro nás je přátelství více než jakékoli vítězné pocty. A tak když nás pak sedmý den týdne nesl železný oř zpět, vstříc lesům polabským, bylo nám pěkně, bylo nám do zpěvu. Na své cestě za záchranou našich rudých bratří jsme potkali své staré dobré známé z ostatních kmenů a oddílů, strávili nejeden přátelský večer lovem v lese či starostí o domácí pernatce a hlavně - hřál nás na prsou dobrý pocit, že právě i díky nám budou mít českolipští indiáni zas na svých holých pláních v příštím roce…. alespoň jednu větev.
Matěj Chour
Záchranný tým 1 TOM Veverk, Brandýs n/L
|
Autor: Marek Vydáno: 11.11.2012 18:40 Přečteno: 1909x Hodnocení: 2 (hodnoceno 8x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Ale bojovali jsme se ctí a i když jsme bodově rekordy zrovna netrhli, mnoho z ostatních vyzvědačů si rozhodně bude ještě nějaký čas pamatovat, že chytit veverka je setsakra těžký! =)
Mimo to - ať žijí slepice a cesta do lesa a z lesa! =)